Hůl v tai ji

 

Hůl je dlouhá zbraň, a vycházejí z ní všechny dlouhé zbraně v arzenálu čínských bojových umění. Její původ můžeme vysledovat až do prehistorických dob, kdy lidé k obraně před divokými zvířaty a k lovu používali větve nebo kmeny stromu. Později lidé pro pohodlnější použití upravovali jejich tloušťku, délku, váhu a tvrdost.

V systémech tai ji quan tradičně forma s holí nebyla. Obvyklá forma s holí, o níž čteme v knihách o tai ji quan, znamená tradiční formu s dlouhým kopím bez kovového hrotu. Z tohoto důvodu si zkušenější cvičenci tai ji quan upravují formu s holí na základě vlastních zkušeností.

Hůl je zbraň kratší než kopí a delší než meč nebo šavle. Od těchto zbraní se liší tím, že u kopí se hlavní důraz klade na techniku bodání, u meče na řez a odražení a u šavle na sekání a odvedení. Přestože hůl nemá žádné ostří, používané techniky a variace to nijak neomezuje. Technika ve formě s holí je kombinací vlastností ostatních zbraní. Je to proto technika velice účinná. Nejlépe je to vidět na použití obou konců hole jako zbraně. Techniky s holí se proto spojují v další variace a rychle do nich přecházejí.